Patří do skupiny molossoidních plemen. Je opředena legendami a záhadami, stejně jako země odkud pochází. Je možné si ji koupit, ale její přátelství a věrnost si musíte zasloužit. I její původ je i dodnes předmětem mnoha dohadů. Je pravděpodobně předchůdcem všech velkých psů jako jsou např. bernardýn, novofundlanďan, neapolský mastin, rotvajler atd. Jakkoli je její původ nejasný je jisté, že jde o velmi staré plemeno, jehož vzhled a charakter se v průběhu staletí jen velmi málo změnil. Tibet je dodnes velmi izolovaný a asijské národy si velmi dobře uchovávají svoji kulturu, jejíž součástí jsou i tito psi. Velké dogy s bohatě osrstěným ocasem neseným na hřbetě nacházíme na reliéfech pocházejících z období 2 000 let př. n. l., čínské písemné doklady hovoří (1 100 př. n. l.) o velkém psu z Tibetu, kterého dostal darem císaš Wou Wang. Tento pes byl obzvláště divoký a vycvičený proti cizincům. Prvním Evropanem, který se setkal s tibetskou dogou, byl Marco Polo. Během své cesty Čínou se setkal s tibetskými obchodníky a jejich psy. Tito psi na něj velmi zapůsobili. Popisuje je jako nádherná a odvážná zvířata. Nezaleknou se ani divokých býků, kteří jsou obzvláště nebezpeční. Hovoří o psech velkých jako osli. Je však třeba poznamenat, že osly, které Marco Polo popisuje, nelze srovnávat s osly, které známe dnes. Jisté je, že tibetské dogy Marca Pola okouzlily. Bohatá srst a odvážné chování je v jeho představách činily daleko většími, než ve skutečnosti byly. Jednoho psa si s sebou přivezl do Evropy. Byl to první exemplář tohoto plemene, který se dostal na evropský kontinent. Od té doby uplynula řada století, než byly tibetské dogy znovuobjeveny anglickými kolonizátory Indie či Nepálu, kteří měli možnost se s nimi setkat na cestách po Tibetu. Ve svých záznamech z těchto cest je popisují jako velké divoké psy, kteří v noci bdí nad vesnicemi. Jejich úkolem je odradit od vstupu do vesnice jakékoli vetřelce. Tibeťané si velmi vážili svých psů, neboť ochraňovali jejich dům a dobytek. Pro cizince bylo takřka nemožné získat některého z těchto jedinečných psů. Koupit si tibetskou dogu bylo naprosto vyloučené, pouze některým významným osobnostem se jí dostalo darem. Například princ Edward VII. dostal pár těchto psů během cesty do Indie. Jeho pes jménem Siring byl později velmi dobře znám kynologické veřejnosti a byl s úspěchem vystavován. Počátkem 20. století bylo několik těchto psů importováno majorem Duncanem a Dougalem. Někteří z nich velmi špatně snášeli klimatickou změnu a velmi záhy v Evropě umírali. O narození čtyř stěňat v londýnské zoo v roce 1912 se zmiňuje časopis Our dogs. V roce 1933 se podařilo odchovat stěňata anglické chovatelce paní Bailey, která si přivezla ze svého pobytu v Tibetu celkem čtyři tibetské dogy. Nejznámější z jejich odchovů je pes Bru a fenka Tonya. Bohužel její snahy přerušila válka. Na její chov navázali v Anglii až v roce 1983. Velmi známé jsou rovněž importy hraběte Szécheny. Ani jemu se však nepodařilo odchovat štěňata. V české kynologické literatuře popisuje tibetskou dogu Václav Fuchs ve své knize,,Všecky druhy psů slovem i obrazem" z roku 1903: ,,Mastif tibetský, strašlivý velikán, ze všech psů nejmohutnější, který sídlí v tajúplných nebetyčných skalách Tibetu ve střední Asii a je postrachem lidí a dravé zvěře, nelekajíc se ani tygrů ani hroznýšů. Je to nebezpečná šelma psovitá, nadaná hroznou silou a nevídanou odvahou. Tibetský mastif dosahuje až výšky 110 cm a podobá se nejvíc psovi novofundlandskému, jenže jeho srst je hrubší a drsnější. Silné rty, hluboko zapadlé oči a hřívovitá srst na hřbetě dodávají tibetským mastifům výraz nesmírně divoký, téměř příšerný. Nohy jsou silné, huňatý ocas je zahnutý směrem nahoru, srst je černá nebo tmavohnědá. Tibetským horalům se podařilo odchovat štěňata těchto mastifů v polodivoké psy na hlídání vesnic, na lov tygrů i kozorožců i na služby vojenské." Nejen, že se chov tibetských dog v Evropě nedařil, ale i v zemi původu jejich počet klesal. Po čínské invazi mnoho těchto psů zahynulo. V současné době jsou v Tibetu vzácní. Díky nadšení kynologů v USA, Německu, Holandsku, Francii, Švýcarsku se podařilo tuto živou legendu zachránit.

CHARAKTER A CHOVÁNÍ TIBETSKÉ DOGY

text převzat z knihy "Tibetská doga" od Renaty Černochové

Tibetská doga a děti

Tibetská doga respektuje veškeré živé bytosti, které patří do rodiny (v jejích očích smečky). Zejména děti (v jejích očích mláďata) toleruje bez výhrad a nechá si od nich velmi mnoho líbit. Ze začátku je však lépe na jejich společné hry dohlížet. I k cizím dětem je velmi tolerantní, i když už ne tolik jako k rodině. K cizím lidem je velice podezíravá. Ale vždy, když se jí něco nelíbí, dá to hlasitě a zřetelně najevo. Chrání nejen majetek a teritorium své rodiny (smečky) ale i vše živé a děti obzvláště. Je třeba se mít na pozoru, protože pokud by někdo cizí chtěl Vaše dítě pohladit za její přítomnosti, může se setkat s velice nepříjemnou reakcí. TD je dosti podezíravá a i když je zdánlivě nevšímavá, přesto je velice pozorná a ve střehu. Za svou rodinu je ochotna položit i život!

Crow Cha Ghata Sema Dharmapala a malý Paťko.

     
                                                                 Ba-lu léto 2009

     
Along a Elli                                                  Buwa a Míša

     
Ba-sha a malé děti sousedů

     
Ba-sha a malé děti sousedů

Ba-sha a malé děti sousedů

Ba-sha a malé děti sousedů

Ba-sha a malé děti sousedů

Agama Dharmapala

Agama Dharmapala

Ádi a malá Libuška

Ádi a malá Libuška

Ádi a malá Libuška

Ádi a malá Libuška

chůva Ádi Dharmapala

Tibetská doga a jiná zvířata

Bongo a Lucy

Bongo a Lucy

Bongo a Ema

Péče o štěně TD po příchodu k novému majiteli

Štěňata Tibetské dogy jsou již od svého mládí výrazné osobnosti a je třeba jim věnovat náležitou pozornost a péči.

      Se střevními parazity se štěně může setkat již před a po narození - jejich zdrojem může být matka, která je může přenášet. Proto je nutné štěně preventivně odčervovat, a to:  každých 14 dní  až do 3 měsíců ( např. Banminth paste), po té za tři měsíce a následně 1x za šest měsíců (tablety - např. Caniverm, Zipyran, Ambex, Lopatol, Drontal, Cestal aj.)

     Blechy jsou nejen nepříjemnými parazity, ale i přenašeči různých nemocí. Klíšťata, která jsou  obávanými přenašeči Lymeské boreliózy a klíšťové encefalitidy, jsou dalším velice častým ektoparazitem obtěžujícím nás a naše psy. Rizikovými obdobími jsou jaro a podzim. A i zde je důležitá prevence ve formě efektivní ochrany psa za použití účinných ektoparazitik. Nejlepší zkušenosti máme s přípravkem Frontline, který je vhodné štěňatům aplikovat ve formě spreje,
 v pozdějším věku ve formě spotu.

     I u Tibetské dogy je vhodné preventivně čistit uši  speciálními kapkami. Nejleší zkušenost máme s přípravkem Otifree.

     Oči je vhodné čistit preventivně 1x týdně (je-li s nimi vše v pořádku).  Výborný přípravek je Ophtho-Lavas sol. od firmy Vetoquinol. Prokapání mechanicky odplaví nečistoty a oko desinfikuje. Pokud se objeví zarudnutí nebo výtok je nezbytné navštívit Vašeho veterinárního lékaře.

     Zuby je vhodné čistit speciálními zubními pastami určenými pro psy, protože jsou enzymatické a zubní plak rozpouštějí. Nevhodné jsou lidské!  Vzniklý zubní kamen je nutné již odstranit, nejlépe ultrazvukem.
Vynikající zubní pasta pro psy je od firmy Virbac “Enzymatic Toothpaste”.

     Kartáčování štěněte provádíme nejlépe denně (minimálně však jednou za týden) speciálním kartáčem na štěňata s dlouhou srstí. Zejména věnujeme pozornost prostoru za ušima, v záhybech na těle a na ocase. Češeme pomalými jemnými tahy, zlehka a štěňátko po úkonu řádně pochválíme. Začínáme hřbetem až ke kořeni ocasu, boky pak češeme směrem dolů. Koupání neprovádíme, pouze v krajním případě a potom doporučujeme použít šampon firmy Virbac ALLERCALM 250ml (Pruritis) *.

     Štěněti občasně kontrolujeme i drábky na jejichž kvalitu má vliv rovněž správná výživa. Při ztížené možnosti jejich přirozeného obrušování je nutné je zarovnávat (je třeba mít zkušenost protože při nesprávném provedení hrozí krvácení). Nejlépe je svěřit péči o ně svému veterináři.

     Pro nebezpečí různých infekčních onemocnění z nichž některá mohou být i smrtelná je nutné věnovat zvýšenou pozornost očkování našeho pejska. Z nich je třeba vyjmenovat:

S nácvikem čistotnosti je nejlépe začít ihned po odběru štěněte. Štěně vykonává svou potřebu většinou  po probuzení nebo po jídle. Majitelé rodinného domku se zahradou mají výhodu a je  možné začít s nácvikem ihned. Majitelé pejska v bytě začnou s nácvikem na určité místo na noviny nebo lépe na plenku pro štěňata. Tu potom postupně posouvají za neustálého chválení po dobře vykonané potřebě ke dveřím a později pejska po probuzení a jídle vynášíme ven i s plenkou, kterou později již vynecháme. Odsledovat přípravu štěňátka k úkonu není při troše trpělivosti problém a vždy jej přemístíme nad plenku. Vždy nezapomeneme velmi pochválit a dát malý pamlsek. Když se štěně splete v bytě, nikdy ho za to netrestejte, mohlo by to mít nežádoucí následky. Každé štěně  předtím než vykoná potřebu, provádí určité signály, nejčastěji očichávání podlahy v kruhu. Mezi vykonáním potřeby a signálem  uplyne krátká doba, proto byste si měli těchto známek všímat, zachvíli je jistě velmi dobře rozpoznáte. Svého psa lze naučit vykonávat potřebu na povel, což později jistě oceníte. Když se štěně chystá vykonat potřebu na správném místě, vyřkněte povel, např. „čůrej“, a když štěně potřebu vykoná, pochvalte je. Není ani tak důležité, na formě  povelu, avšak je nezbytné, aby byl pokaždé stejný.

      Na správný rozvoj štěněte má vliv i hraní. Ideální je když hru začíná majitel byť jen na oko. Ne když si to vydobude štěně. Stačí minutu až dvě počkat a pak hru iniciovat sám. To má velký význam u zvlášt dominantních jedinců! Ideálními hračkami jsou míčky, a jiné tvary z tvrdé gumy, imitace kostí z tvrdého dřeva nebo tvrdého kompozitu. Lana z čisté bavlny. Míčky nevybírejte příliš malé, nepoužívejte žádné plastové láhve ani plastové věci o kterých nevíte, že neobsahují ftaláty nebo jiné nebezpečné věci. Pískací hračky nejsou asi taky pro TD nejlepší.
Většímu dorostenci je později možno dát polínko dřeva na opracovávání. Čistí si tím i chrup.

     Odpadkové koše umístěte mimo dosah vašeho miláčka, nejlépe do komory do které nemá přístup. Vyvarujte se zejména pozření mikrotenových sáčků, které mohou nadělat při opakovaném průchodů střevy mnoho neplechy, ptotože v zažívacím traktu uvolňují škodliviny. Zejména nepohazujte sáčky od masa a nebo jiných lákavých pokrmů.

     Nácvik na obojek a košík provádějte již od čtvrtého měsíce pomocí pomalých kroků. Vždy štěně velice pochvalte a dejte mu pamlsek. Nejlépe je nasazovat obojek, pokud je štěně nečím velilce zaujato.
Zpočátku na velmi malou chvíli a postupně intervaly prodlužujeme.

     Přesto, že Tibetská doga je zvyklá již od útlého věku pobývat celoročně venku, malé štěně do doby přeočkování (a aktivace protilátek – 10 až 14 dní) je lépe mít doma.. I potom není dobré zakazovat štěněti ani dospělému psovi přístup do domu, protože TD nechrání jen teritorium kolem domu a dům jako takový, ale i Vás. Chce mít přehled o dění kolem ní a cítí se být součastí Vaší rodiny. Je dobré pořídit štěněti nějaký pelíšek a stačí k tomu zpočátku kousek čistého starého koberce. Později se samozřejmě nároky na velikost  pelíšku zvýší. Je dobré, aby byl měkký kvůli otlakům loktů. Ty později ošetřujeme olejem z australského čajovníku. Pro případ deště nebo výrazné nepohody je dobré,
aby mělo štěně nějaký úkryt, stačí krytá veranda atd.

     Jednou z rozhodujících složek péče o štěně je správná výživa. Doporučujeme krmit velmi kvalitní stavou vzhledem k tomu, že mollosoidní plemena přibývají velmi rychle na váze a je zapotřebí, aby klouby a šlachy tomuto vývoji stačily. Doporučujeme krmivo Brit Care Puppy a Junior Care Large Breed Toto krmivo obsahuje mimo jiné chondroitin sulfát i glukosamin sulfát stejně tak jako omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. První je zapotřebí ke zdárnému rozvoji kloubů, šlach a kostry, druhé ke správnému utváření srsti a kůže. Dále poměr živin je ideálně zpoměrován a je obsažen v lehkopřístupné, převážně chelátové formě a navíc není krmivo chemicky konzervováno. Je tedy nutné uskladňovat jej v chladnu a suchu. Ideální jsou barely na krmivo, které ostaně časem od firmy dostanete zdarma, stejně tak jako odměrky. Pro ty, kteří chtějí mít zdraví svého drobečka pojištěné takřka nad 100% je možné přidávat výrobky firmy Vetoquinol na klouby i srst. Cenově přístupnější varianta je pak výrobek firmy Orling Gelacan plus baby. Dávkování rozhodně nezvyšujte nad doporučenou mez! Krmíme 4x denně až do věku tří nebo lépe čtyř měsíců. Potom stačí krmení 3x denně. Od 6 – 7 měsíců je možno přistoupit ke krmení 2x denně ale doporučujeme u krmení 3x denně zůstat z důvodu lepšího trávení a omezení nebezpečí torze žaludku. Krmíme zásadně po procházce nebo po aktivitě. V naší chovné stanici stravu mášíme stále 60 °C teplou vodou a krmíme 3x denně. Je pak samozřejmě nutné čistit psům zuby a poskytnout jim něco na kousání a žvýkání. Krmení necháme odstát až je vlažné a pak podáváme. Máčíme v poměru 1:1 až 1:1,5.  Krmivo Eukanuba saje vodu velmi dobře a rychle. Kvalitu stravy rozhodně nepodceňujte, protože chyby ve výživě během prvního roku života již nelze napravit!

     V ranném věku je nutno dohlédnout aby to náš mladý pejsek, později dorostenec nepřeháněl s aktivitou, tedy pohyb přiměřený, žádné předlouhé procházky, a zejména je nutno vyvarovat se skoků a tudíž nárazů na acetabul i hlavici kyčelních kloubů, které  zvolna osifikují a nemusely by se utvářet beze změn i v případě negativní DKK všech předků! Hry štěněte s dospělým psem proto mějme pod kontrolou a zaujmněme štěně raději hrami, které rozvíjí jeho smysly. Můžeme již i s malou TD například zkoušet hledat schované věci, tedy trochu stopovat. Pokud pomýšlíme později na výstavní kariéru je nutné pomalu začít již od útlého věku tedy  od 4. - 5. měsíce s nácvikem. Od 6. měsíce se můžeme již zůčastnit výstav v kategorii mladých.

     Doufáme, že Vám tyto stručné rady budou ku prospěchu a v případě potřeby se obraťte na naši chovnou stanici.